Jak vkusně upozornit ženu na čouhající spodní prádlo
Žena oděna do slušivého kabátku, kožených rukavic, vysokých značkových kozaček, s kabelkou LV, která nevypadala, že pochází ze suší-pani-čistapadesát.
Žena oděna do tmavých silonek, které byly zezadu bezpečně přetažené přes tmavou sukni a odhalovaly všem přítomným její spodní prádlo. Kalhotky s nohavičkou.
Vzpomněla jsem si na historku ze školy, kdy nás vyučující Jáklová, matka slavného Petra Jákla, vyučovala celou hodinu biologii a ze zipu jí povlával kus bavlny s krajkou. "Řekni jí to ty, ty seš holka!" šeptali mi tehdy, ale odvahu zvednout paži a pronést větu "Zapni si poklopec, vyletí ti sportovec", "Vidno vám negližé" či její variaci jsem prostě nenašla.
Pohledy v autobuse směřovaly jednoznačně na pozadí cestující. Mladí se pochichtávali a činili selfý. Bezdomovec s upřeným zrakem temně chrčel. Jeden důchodce si očistil brýle. Takto to nemohu nechat! Z ženské solidarity vyrašil ve mně květ odhodlání. Připlížím se pomalu, leč bryskně k dámě a zpravím jí o situaci nenápadným šeptnutím do ucha. Diskrétní - účinné!
Popadla jsem dceru za ruku a vydala se uličkou na svou dobrosrdečnou misi. V duchu jsem se tetelila, jaké blahorodí vykonám, a že mi to bohové jistě přihodí na tu lepší misku vah, až se na té druhé budou jednou vršit moje zlosti, pomsty a to, jak jsem ve čtyřech letech úmyslně zašlapovala takový ten podlouhlý červený hmyz s tečkami, co se rojí na chodnících.
Už jsem byla v zóně, odkud stačilo předklonit trup a zaševelit připravenou repliku. Vtom se ovšem slova ujala dcera, namířila prst na odhalené hýždě a mocným hlasem, přestože obvykle rachiticky šepotá, oznámila těm, kdo si případně ještě nevšimli: "Pani má tenýjky. Tady!"
Žena se ohlédla, instinktivně hrábla dlaní dozadu, nebohou sukni vyprostila ze zajetí a zlostně na mne popatřila. Několik lidí dusilo smích šálou, několik se smálo z okénka předstírajíce zaujetí výhledem na Kaufland.
Hm. Takže místo dobrodiní jsem si zase navršila na tu misku s broukama.
Michaela Moulisová
Malý vánoční zázrak
Dostali jsme v zaměstnání krásný vánoční dárek v obrovské dárkové tašce s vánočním motivem. Dva dny před Štědrým dnem putuji z práce domů a taška, už prázdná, jede se mnou.
Michaela Moulisová
Nech ten prezevativ! Až po obědě!
Stále jsem neuvykla tomu, že dětská mysl nechápe nálepky jako "nevhodné pronést nahlas" nebo "tato věc / část těla se před cizími neukazuje".
Michaela Moulisová
"Ahoj Kájo, ahoj! Já ťa znám! Ty mňa neznáš?! No to je jedno, poď, napijem sa!"
Bezpochyby nejsem jediná, komu se něco podobného již přihodilo. Potkáte na ulici osobu, kterou bezpečně znáte, ale za nic na světě si nemůžete vzpomenout, odkud.
Michaela Moulisová
Moje maminka pije...
První měsíce života svojí dcery jsem prožívala v tetelení, kdy už holčička začne mluvit. Dialog ulehčí spoustu věcí - kupříkladu komunikaci. Včera mi došlo, že taková výhra její nabytá dovednost zase není.
Michaela Moulisová
Chceš na bhůdků, gádžo?!
Šli jsme uličkami jednoho středočeského maloměsta. Ruku v ruce jsme s mužem procházeli po dlažebních kostkách vedle kamenné historické zdi a užívali si jarního odpoledne.
Michaela Moulisová
O přičmoudlých
Jídelní kout na oddělení XY v nejmenované nemocnici. Mezi obědvajícími pacienty pobíhají sestry s tácy a džbánky s čajem. Blíží se návštěvní hodiny.
Michaela Moulisová
Prosím, neolizujte mi obličej!
Úvodem nutno zdůraznit, že jsem člověk, který nemá rád, když mu někdo vstupuje do intimní zóny. Nejsem fanoušek líbání na přivítanou a rozloučenou, u toho si navíc připadám jako pitomec. Objetí vyhrazena pro nejbližší. Nemám ráda ani společenský tanec s neznámými muži, čemuž jsem naštěstí ušetřena, protože jsem na společenský tanec kopytem a zpravidla se mu zuby nehty vyhýbám. Stejně tak bezděčným dotykům na dvojsedačce v MHD atp. Zkrátka, pokud mi člověk není blízký, nebudu na něj chmatat nebo si o něj odírat epidermis.
Michaela Moulisová
Hlavně neřvat pánu Bohu do oken
Aneb soukromí domova někdy svádí k mylné představě, že nikdo okolo neslyší, co se uvnitř říká, křičí a podobně.
Michaela Moulisová
Jak jsem okradla cikány
Procházíme se s kočárkem, dítě žmoulá plyšového slona. Za námi romská rodinka, čítající matku a otce s tak tříletým capartem. Na autobusové zastávce, kde chceme skočit do stoosmaomdesátky, zjišťuju, že slon už s námi není.
Michaela Moulisová
Jak jsem unikla útoku hostivařského násilníka
Tak si to takhle šinu naší tichou slepou ulicí o sedmé večer, od autobusu, na jehož zastávce se nepěkně postrkovali výrostci s několika promile. To mne vždy poděsí!
Michaela Moulisová
Na rande s těhotnou
V parku na okraji Mnichova. Středa podvečer. Ital, německy: "Promiňte, můžu se vás na něco zeptat?"
Michaela Moulisová
Můj život s mokrýma rukama
Svět je nelítostný. Život není naplněn jen sluníčkovými dny. Někdy je třeba použít veřejnou toaletu.
Michaela Moulisová
Já jsem ale chtěl, aby mi ta tramvaj ujela!
Všimli jste si, jak zvláštně lidé reagují na veřejnosti, když prostředky MHD nečekaně naruší jejich (domnělou) image suverénního a sebevědomého občana?
Michaela Moulisová
Dostihy a lásky
Letní povídka pro Víkend MF DNES......................................................................
Michaela Moulisová
Vážení cestující
Letní povídka pro Víkend MF DNES............................................................................
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1278x
Nepíši o politice, nechci vyvolávat plamenné diskuze a vířit kontroverzní témata. Potkávají mě drobnosti, které mě mnohdy pobaví a ventiluji je ve snaze třeba pobavit i ostatní. Smíchu je nám, a to zejména v dnešní době, zapotřebí nejvíce.