Na rande s těhotnou

V parku na okraji Mnichova. Středa podvečer. Ital, německy: "Promiňte, můžu se vás na něco zeptat?"

Já, anglicky: "Ano, ale radši anglicky."

Ital: "Neznáte nějakou dobrou italskou restauraci tady v okolí?"

Já: "To bohužel ne, nejsem místní."

Ital: "A odkud jste?"

Já: "Z Prahy."

Ital, česky: "Ježišimarja, jak se maš?" a pokračuje v anglické konverzaci typickými obraty, proč jsem v Mnichově, jestli jsou v Praze všechny holky tak pěkný a co dělám večer.

"Jdu s přáteli na večeři", mlžím.

"Tak pár drinků určitě stihneme, ne?" nevzdává se Ital.

Přemýšlím, kolik má dioptrií, že nevidí moje šestiměsíční břicho a upřesňuji nekompromisně: "Já nemůžu pít, jsem těhotná."

"Aha," krotne Ital a ztrácí úsměv, čímž mi dá věřit, že jsem ho konečně odradila, "tak si dáme colu, no!"