Já jsem ale chtěl, aby mi ta tramvaj ujela!
Všimli jste si, jak zvláštně lidé reagují na veřejnosti, když prostředky MHD nečekaně naruší jejich (domnělou) image suverénního a sebevědomého občana? Příklad: lidem dobíhajícím tramvaj zavře řidič před nosem. Málokdy vidíte reakci adekvátní, přirozenou – místo toho mají lidé v podobných situacích tendenci začít bleskově předstírat, že to vlastně tak chtěli! Bleskově se otočí na podpatku a začnou studovat, s lehkým uzarděním, jízdní řád, přičemž periferně pošilhávají, zda někdo jejich ponížení viděl. Pozvolna přejdou z trysku do vycházkové chůze a bloumají po zastávce s výrazem Účastník kruhového tréninku v období pauzy. Někteří z nich se pokoušejí vozidlo dostihnout už s hysterickým úsměvem na rtech – paní středního věku, obložená igelitkama a stíhá autobus s děsivě širokým úsměvem.
Dlouho jsem se domnívala, že se jedná o přirozenou radost z pohybu – ale hovno! Ty lidi už se apriori smějou, protože vědí, že nedoběhnou a budou pak na refýži za idioty! Dnes ráno ale všem těmto historkám nasadil korunu muž, jehož zavírající se dveře od metra uchopily za hýždě, z kteréhož sevření se sveřepě dostával pohyby takřka kopulačními, aby se konečně dostal do útrob vozu, rudý jako Pierre Brice, ale v mžiku vytáhl z kapsičky nůžičky a začal si stříhat nehty. Jasně. To jsem si totiž přesně přál, metro mě vytahalo za prdel, takže si fofrem udělám manikúru.
Jsem fakt jediná, komu lze v podobných chvílích z tváře vyčíst pouze běs a ze rtů odečíst Ká – ů – er atakdále?!
Michaela Moulisová
Malý vánoční zázrak
Dostali jsme v zaměstnání krásný vánoční dárek v obrovské dárkové tašce s vánočním motivem. Dva dny před Štědrým dnem putuji z práce domů a taška, už prázdná, jede se mnou.
Michaela Moulisová
Nech ten prezevativ! Až po obědě!
Stále jsem neuvykla tomu, že dětská mysl nechápe nálepky jako "nevhodné pronést nahlas" nebo "tato věc / část těla se před cizími neukazuje".
Michaela Moulisová
"Ahoj Kájo, ahoj! Já ťa znám! Ty mňa neznáš?! No to je jedno, poď, napijem sa!"
Bezpochyby nejsem jediná, komu se něco podobného již přihodilo. Potkáte na ulici osobu, kterou bezpečně znáte, ale za nic na světě si nemůžete vzpomenout, odkud.
Michaela Moulisová
Moje maminka pije...
První měsíce života svojí dcery jsem prožívala v tetelení, kdy už holčička začne mluvit. Dialog ulehčí spoustu věcí - kupříkladu komunikaci. Včera mi došlo, že taková výhra její nabytá dovednost zase není.
Michaela Moulisová
Chceš na bhůdků, gádžo?!
Šli jsme uličkami jednoho středočeského maloměsta. Ruku v ruce jsme s mužem procházeli po dlažebních kostkách vedle kamenné historické zdi a užívali si jarního odpoledne.
Michaela Moulisová
Jak vkusně upozornit ženu na čouhající spodní prádlo
Seděly jsme v autobuse. Já a moje dcera. Osazenstvo vozu se zatím nikterak nelišilo od běžné sestavy - mladý pár, několik důchodců, bezdomovec. Na jedné zastávce ovšem do prostředních dveří nastoupila žena, narozena zhruba v době,
Michaela Moulisová
O přičmoudlých
Jídelní kout na oddělení XY v nejmenované nemocnici. Mezi obědvajícími pacienty pobíhají sestry s tácy a džbánky s čajem. Blíží se návštěvní hodiny.
Michaela Moulisová
Prosím, neolizujte mi obličej!
Úvodem nutno zdůraznit, že jsem člověk, který nemá rád, když mu někdo vstupuje do intimní zóny. Nejsem fanoušek líbání na přivítanou a rozloučenou, u toho si navíc připadám jako pitomec. Objetí vyhrazena pro nejbližší. Nemám ráda ani společenský tanec s neznámými muži, čemuž jsem naštěstí ušetřena, protože jsem na společenský tanec kopytem a zpravidla se mu zuby nehty vyhýbám. Stejně tak bezděčným dotykům na dvojsedačce v MHD atp. Zkrátka, pokud mi člověk není blízký, nebudu na něj chmatat nebo si o něj odírat epidermis.
Michaela Moulisová
Hlavně neřvat pánu Bohu do oken
Aneb soukromí domova někdy svádí k mylné představě, že nikdo okolo neslyší, co se uvnitř říká, křičí a podobně.
Michaela Moulisová
Jak jsem okradla cikány
Procházíme se s kočárkem, dítě žmoulá plyšového slona. Za námi romská rodinka, čítající matku a otce s tak tříletým capartem. Na autobusové zastávce, kde chceme skočit do stoosmaomdesátky, zjišťuju, že slon už s námi není.
Michaela Moulisová
Jak jsem unikla útoku hostivařského násilníka
Tak si to takhle šinu naší tichou slepou ulicí o sedmé večer, od autobusu, na jehož zastávce se nepěkně postrkovali výrostci s několika promile. To mne vždy poděsí!
Michaela Moulisová
Na rande s těhotnou
V parku na okraji Mnichova. Středa podvečer. Ital, německy: "Promiňte, můžu se vás na něco zeptat?"
Michaela Moulisová
Můj život s mokrýma rukama
Svět je nelítostný. Život není naplněn jen sluníčkovými dny. Někdy je třeba použít veřejnou toaletu.
Michaela Moulisová
Dostihy a lásky
Letní povídka pro Víkend MF DNES......................................................................
Michaela Moulisová
Vážení cestující
Letní povídka pro Víkend MF DNES............................................................................
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1278x
Nepíši o politice, nechci vyvolávat plamenné diskuze a vířit kontroverzní témata. Potkávají mě drobnosti, které mě mnohdy pobaví a ventiluji je ve snaze třeba pobavit i ostatní. Smíchu je nám, a to zejména v dnešní době, zapotřebí nejvíce.