Můj život s mokrýma rukama

Svět je nelítostný. Život není naplněn jen sluníčkovými dny. Někdy je třeba použít veřejnou toaletu.

Není moc horších věcí, než se po jejím použití dobrat zjištění, že chybí mýdlo. Nejsem jako moje kamarádka Jitka, která s sebou pro tyto případy všude a vždy vozí voňavé ubrousky (a pro spoustu jiných případů plastový příbor, cestovní pas, tři druhy jehel a sadu strun na akustickou kytaru). V kombinaci s netekoucí teplou vodou je to zážitek srovnatelný s návštěvou promítání Babovřesk. 

Nechybí-li mýdlo a teče-li teplá voda, je ovšem největší pomstou provozovatelů veřejných WC vybavení prostor těmi zelenými papírovými ubrousky. Mám tendenci chytat podobnou barvu, když je zmerčím v zásobníku.

Jasně, máme jednadvacáté století. Století, ke kterému patří automatizované tlakové vzduchové vysoušeče rukou, do nich důvěřivě vložíte dlaně a můžete si jít kupovat nové rukavice. Přísahala bych, že mi ta svině mašinka protáhla prsty tak o tři centimetry! Ale netřeba extremizovat, stále jsou nejrozšířenější běžné fény, pod něž umístíte omyté končetiny a během třinácti minut je vám fén osuší. Takže vypadáte jako mokrý bobr (a uvidíme, jaké čtenáře sem Google díky tomuto slovnímu spojení zavede), který vyhlíží kořist. Který dlouho vyhlíží kořist.

Použití látkových ručníků je asi už dnes zakázáno nějakou EU směrnicí a bohové vědí, proč jim za to patří dík. Podivně flekatý chumel, z něhož rytmicky odkapává na zem snad voda, skutečně k intimnímu kontaktu nevyzývá. Jednou se mi podařilo osušit ruce za použití pouhého poutka, které jediné vypadalo, že nepřenáší SARS. 

Ale snad i kombinace všech výše zmíněných je pořád lepší, než zelené ubrousky. Na ten plát sáhnete mokrou rukou (jo, sakra, sušim si přece MOKRÝ ruce) a plát změní barvu a skupenství a na nebohých údech vytvoří tmavě zelené žmolky, za které by se nemuseli stydět ani rekvizitáři Men in Black. Tucty dalších plátů použijete k odstranění – a to nikdy dokonalému odstranění – těchto žmolků z těla. 

Asi bych měla slevit z osobních hygienických standardů a prostě si přestat mýt ruce.

Autor: Michaela Moulisová | úterý 26.8.2014 11:47 | karma článku: 11,00 | přečteno: 841x
  • Počet článků 16
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1278x
Žena nadprůměrné výšky, váhy a temperamentu.

Nepíši o politice, nechci vyvolávat plamenné diskuze a vířit kontroverzní témata. Potkávají mě drobnosti, které mě mnohdy pobaví a ventiluji je ve snaze třeba pobavit i ostatní. Smíchu je nám, a to zejména v dnešní době, zapotřebí nejvíce.

Seznam rubrik