Před několika lety v domku v Berouně.
Dceři bylo pár měsíců a odmítala snížit decibely.
Já, pochodujíc s dítětem na ruce okolo otevřeného okna do dvora a štelujíc dudlík do dceřiných úst pokřikuji motivačně: "No ták, vezmi si dudáčka, je to náš kamarád! Šup, ať už je v pusince!"
K manželovi potichu: "Tamhle jde soused a blbě na mě čumí, co to je?!"
Manžel: "No, on se jmenuje Dudáček..."