"Ahoj Kájo, ahoj! Já ťa znám! Ty mňa neznáš?! No to je jedno, poď, napijem sa!"
Jednou se mi to stalo v opačném gardu, kdy ke mně přistoupila dívka a povídá: "Čau!" "Ahoj..." odvětila jsem a dávala mimicky jasně najevo, že netuším, o koho se jedná. "No já jsem Šárka, ze školy!" zkoušela to nebohá dál. Omluvně krčím rameny a přemýšlím, zda to mám doplnit otázkou, z jaké školy, protože jsem navštěvovala podobných zařízení pět. "Tak nic, no!" urazila se Šárka a odešla mi ze života, bez toho, že by mi historii naší konexe osvětlila.
Včera jsem tedy ve frontě jedné kavárny uzřela člověka, kterého bezpečně znám. Mozek se překonal a hned mi nabídl možnost, že jistojistě z mého prvního zaměstnání. Šla jsem muže radostně pozdravit. "Ahoooj!" usmívám se od ucha k uchu a připojím k tomu i letmý dotek dlaň-rameno, abych podtrhla, jak ráda ho zase vidím (on přece netuší, že si nevzpomínám ani na jméno). "Ahoj", odpovídá muž a dává mimicky jasně najevo, že netuší, o koho se jedná. V duchu se uchechtnu a rozhodnu se nejít do toho v Šárčině stylu, ale skutečně se ujistit, že si chlapík vzpomene, odkud se známe.
"Já jsem Míša, vzpomínáš si? Ale už je to dávno..." halasím a sebevědomí mě zatím neopouští. "Nezlobte se, já si opravdu nevybavuji..." snaží se mě přesvědčit mírně můj protějšek. "No Moulisová, dělala jsem pod Radkem!" upřesňuji a můj zářivý úsměv pomalu pohasíná. "Pod Radkem...?" pátrá v paměti marně muž a periferně se rozhlíží, kudy mi unikne. "No známe se přece, dělali jsme spolu..." vystřelím ještě z posledního.
"Ale to leda na nějakém seriálu, já jsem herec... Promiňte..." usmívá se soucitně mladík a odchází k pokladně učinit objednávku.
Hvězda seriálu Čtvrtá hvězda.
A někdo ve frontě za mnou se mi vysmál.
Michaela Moulisová
Malý vánoční zázrak
Dostali jsme v zaměstnání krásný vánoční dárek v obrovské dárkové tašce s vánočním motivem. Dva dny před Štědrým dnem putuji z práce domů a taška, už prázdná, jede se mnou.
Michaela Moulisová
Nech ten prezevativ! Až po obědě!
Stále jsem neuvykla tomu, že dětská mysl nechápe nálepky jako "nevhodné pronést nahlas" nebo "tato věc / část těla se před cizími neukazuje".
Michaela Moulisová
Moje maminka pije...
První měsíce života svojí dcery jsem prožívala v tetelení, kdy už holčička začne mluvit. Dialog ulehčí spoustu věcí - kupříkladu komunikaci. Včera mi došlo, že taková výhra její nabytá dovednost zase není.
Michaela Moulisová
Chceš na bhůdků, gádžo?!
Šli jsme uličkami jednoho středočeského maloměsta. Ruku v ruce jsme s mužem procházeli po dlažebních kostkách vedle kamenné historické zdi a užívali si jarního odpoledne.
Michaela Moulisová
Jak vkusně upozornit ženu na čouhající spodní prádlo
Seděly jsme v autobuse. Já a moje dcera. Osazenstvo vozu se zatím nikterak nelišilo od běžné sestavy - mladý pár, několik důchodců, bezdomovec. Na jedné zastávce ovšem do prostředních dveří nastoupila žena, narozena zhruba v době,
Michaela Moulisová
O přičmoudlých
Jídelní kout na oddělení XY v nejmenované nemocnici. Mezi obědvajícími pacienty pobíhají sestry s tácy a džbánky s čajem. Blíží se návštěvní hodiny.
Michaela Moulisová
Prosím, neolizujte mi obličej!
Úvodem nutno zdůraznit, že jsem člověk, který nemá rád, když mu někdo vstupuje do intimní zóny. Nejsem fanoušek líbání na přivítanou a rozloučenou, u toho si navíc připadám jako pitomec. Objetí vyhrazena pro nejbližší. Nemám ráda ani společenský tanec s neznámými muži, čemuž jsem naštěstí ušetřena, protože jsem na společenský tanec kopytem a zpravidla se mu zuby nehty vyhýbám. Stejně tak bezděčným dotykům na dvojsedačce v MHD atp. Zkrátka, pokud mi člověk není blízký, nebudu na něj chmatat nebo si o něj odírat epidermis.
Michaela Moulisová
Hlavně neřvat pánu Bohu do oken
Aneb soukromí domova někdy svádí k mylné představě, že nikdo okolo neslyší, co se uvnitř říká, křičí a podobně.
Michaela Moulisová
Jak jsem okradla cikány
Procházíme se s kočárkem, dítě žmoulá plyšového slona. Za námi romská rodinka, čítající matku a otce s tak tříletým capartem. Na autobusové zastávce, kde chceme skočit do stoosmaomdesátky, zjišťuju, že slon už s námi není.
Michaela Moulisová
Jak jsem unikla útoku hostivařského násilníka
Tak si to takhle šinu naší tichou slepou ulicí o sedmé večer, od autobusu, na jehož zastávce se nepěkně postrkovali výrostci s několika promile. To mne vždy poděsí!
Michaela Moulisová
Na rande s těhotnou
V parku na okraji Mnichova. Středa podvečer. Ital, německy: "Promiňte, můžu se vás na něco zeptat?"
Michaela Moulisová
Můj život s mokrýma rukama
Svět je nelítostný. Život není naplněn jen sluníčkovými dny. Někdy je třeba použít veřejnou toaletu.
Michaela Moulisová
Já jsem ale chtěl, aby mi ta tramvaj ujela!
Všimli jste si, jak zvláštně lidé reagují na veřejnosti, když prostředky MHD nečekaně naruší jejich (domnělou) image suverénního a sebevědomého občana?
Michaela Moulisová
Dostihy a lásky
Letní povídka pro Víkend MF DNES......................................................................
Michaela Moulisová
Vážení cestující
Letní povídka pro Víkend MF DNES............................................................................
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1278x
Nepíši o politice, nechci vyvolávat plamenné diskuze a vířit kontroverzní témata. Potkávají mě drobnosti, které mě mnohdy pobaví a ventiluji je ve snaze třeba pobavit i ostatní. Smíchu je nám, a to zejména v dnešní době, zapotřebí nejvíce.